Chyba
  • Chyba při nahrávání kanálu
Vytisknout

Farní kostel Nanebevzetí Panny Marie

Napsal Administrator on .

Z HISTORIE VZNIKU FARNÍHO KOSTELA V BRUNTÁLE

Poprvé v písemných pramenech je kostel v Bruntále uveden v listině, jíž 15 italských arcibiskupů a biskupů uděluje návštěvníkům kostelů sv. Václava v Hradci u Opavy a Bruntále čtyřicetidenní odpustky. Listina je označena datem 14. prosince 1295 a byla vydána v Římě. Odpustky se udělovaly těm, kdo navštíví uvedené kostely ve vyjmenovaných svátcích, a to na sv. Václava, na vánoce, velikonoce, svatodušní svátky, na 4 hlavní mariánské svátky a na svátky všech apoštolů, na sv. Martina, sv. Mikuláše a v oktávách těchto svátků. Dne 28. července 1296 tuto listinu potvrdil přivěšením pečeti olomoucký biskup Dětřich, který ze své moci přidal dalších 40 dní odpustků.

Roku 1382 je uveden plebán zdejšího kostela Jan, notář knížete Jana Opavského a ratibořského. Z 1.října 1405 pochází listina kodifikující rozdělení Bruntálska a jeho výnosů mezi opavsko-ratibořská knížata Jana II. a Mikuláše. Tuto listinu vydalo město Bruntál, reprezentované farářem Jakubem Gellnerem, městskou radou a fojtem. V letech 1482 a 1487 se v Bruntále připomíná farář Petr, k roku 1490 farář Jan. Ze 12. května 1512 je znám půhon bruntálského pána Bernarda z Vrbna na Jiřího z Litultovic a Hynka z Heraltic, že dluží za delší období 25 uherských zlatých k oltáři sv. Erazima ve farním kostele v Bruntále. Půhon podal Bernard z Vrbna z titulu patrona kostela, jímž se stal namísto zeměpánů poté, kdy získal do zástavy Bruntálsko v roce 1496 od opavskokrnovské kněžny Barbory. Zástava byla na 10 let a po nevyplacení zástavní částky v roce 1506 dostal Bernard území do vlastnictví. O oltáři sv. Erazima nám scházejí bližší údaje, v písemných pramenech z doby po roce 1620 se už nevyskytuje a není známo, kde se v kostele nacházel.

Pro dějiny kostela v Bruntále jsou důležité údaje z roku 1556, kdy za vzporu proti vrchnosti přišlo město Bruntál o výsady svobodného města. To přímo ovlivnilo donátorské aktivity bruntálských měšťanů, a na jejich místo se tlačí feudální držitelé města. Tak roku 1585 založil a vystavěl po severním boku presbytáře kostela Hynek starší z Vrbna kapli s rodovou hrobkou. Už před tímto datem proběhly i rozsáhlé úpravy kostela.

Za účasti pánů z Vrbna v odboji proti monarchii bylo rodu panství i s městem po bitvě na Bílé Hoře konfiskováno, a v roce 1620 prodáno řádu německých rytířů. Současně se změnou protestantské vrchnosti za katolickou vystřídal hospodářskou prosperitu města z poslední čtvrtiny 16. století úpadek a těžkosti podmíněné 30 letou válkou. Teprve po jejím skončení a zabezpečení nutných potřeb pro chod panství, se přistoupilo k rekatolizaci města a okolí, která vyvrcholila hromadným svěcením všech zchátralých kaplí, kostelů, oltářů a zvonů na Bruntálsku olomouckým světícím biskupem Janem z Gobaru počátkem léta roku 1655. V Bruntále v kostele byla mimo jiné svěcena nová varhanní kruchta a zájem o tento kostel nové vrchnosti již neustal. V letech 1658 – 1660 byl řádovým velmistrem dotován nový hlavní oltář v kostele, zasvěcený patronce řádu německých rytířů Panně Marii. V letech 1729 – 1731 byla nákladem řádového místodržícího v Bruntále Zikmunda ze Satzenhofen vystavěna na jižní straně presbytáře kaple sv. Kříže, kterou i s oltářem světil olomoucký světící biskup Otto Egkh dne 31.8.1732. Současně založil na protilehlé severní straně v roce 1731 bruntálský měšťan Jan Jiří Straub pohřební kapli s oltářem Snímání z Kříže. Po požáru v roce 1764 kdy vyhořel s městem i kostel došlo k barokizaci interiéru, vyzdvižením nového štítu presbytáře, přestavbě vrcholové části jižní věže, kde šestiboká nástavba vystřídala starší oktogón, a k úpravám vnějšího pláště kostela.

V 19-20.století probíhaly již pouze opravy omítek fasád, byla položena nová krytina na střechu, v letech 1995-97 bylo zrestaurováno renesanční sgrafito věže a byly obnoveny vstupní vrata do kostela.

 

STAVEBNĚ-HISTORICKÁ CHARAKTERISTIKA SOUČASNÉHO KOSTELA.

Historickým jádrem dnešního Bruntálu, obklopeného kdysi prstencem hradeb, je přibližně čtvercové náměstí položené v mírně klesajícím svahu. Nad ním, oddělen od náměstí blokem domů, stojí městský farní kostel, zasvěcený Nanebevzetí Panny Marie. Původně gotická stavba byla během své historie několikrát přestavěna, na konci 16. století byla upravena renesančně, v 1polovině 18. století barokně. Dispozice kostela se skládá z delšího presbytáře o dvou téměř čtvercových polích a pětibokém závěru. Na západě na presbytář navazuje pseudobazilikální trojlodí. V jihozápadním nároží stavby se tyčí mohutná hranolovitá věž s renesančními sgrafity, s šestibokou nástavbou. K západním nárožím stavby se z obou stran pojí barokní kaple, sakristie, a dnešní depozitář s oratoří v patře, který plnil úlohu sakristie dříve. Střechy kostela jsou sedlové, taškové, na věži je mědí pobytá báň. Průčelí lodí jsou hladká, s hlavovou římsou, lomenými okny bez kružeb a dvěma lomenými bočními vchody. Západní průčelí s lomeným vstupním portálem s bohatě členěným ostěním, je ukončeno stupňovitým štítem, vytvořeným čtvrtoblouky. Nad portálem je okno, ve vrcholu štítu tři slepá okna. Závěr, členěný odstupněnými opěrnými pilíři, je hladce omítnut a opatřen úzkými okny s půlkruhovými záklenky. Hladce omítnuté jsou i boční kaple a sakristie, opatřené půlkruhovými okny. V přízemí věže je pravoúhlý portál, okna až na čtvrté patro jsou obdélná. Ve výši stavby je ochoz, chráněný železným zábradlím.  Interiéry lodí, oddělených arkádami na masivních pilířích jsou zaklenuty čtyřmi poli křížové klenby, které sedí na římsových konzolách. Na západě je umístěna nepodklenutá kruchta. Profilovaný lomený triumfální oblouk se otvírá ze střední lodi do presbytáře, zaklenutého rovněž poli křížové žebrové klenby na konsolách, opatřených rostlinnými ornamenty vinné révy. Stěny kněžiště v přízemí jsou opatřeny pravoúhlými portály, v patře arkádami, vedoucími do oratoří. Sakristie mají klenbu valenou a křížovou, oratoře jsou plochostropé. Boční kaple, přístupné z presbytáře otevřenými arkádami, člení pilastry, nesoucí kladí a jsou zaklenuty českými plackami, pokrytými luskovou výzdobou.

Z původní stavby zůstávají v kněžišti pouze sloupy s příporami, které jsou zdobeny ornamentem vinné révy, ostatní kamenická výzdoba při přestavbách kostela zanikla. Kostel je i přes to nejstarší kamennou stavbou města.

 

Z MOBILIÁŘE KOSTELA

Roku 1756 bylo kostelu darován oltářní obraz s kvalitní flámskou malbou Snětí Krista z kříže od Oswalda Ongherse , který ho namaloval roku 1668 v Benátkách a nyní ho můžeme najít nad hlavním oltářem. V roce 1855 byl postaven nový hlavní oltář , kazatelna a dva boční oltáře v pseudogotickém slohu z dílny rodiny Kutzerů z Horního Údolí, včetně 4 plastik evangelistů po stranách presbytáře. Na evangelijní straně visí obraz Nanebevzetí Panny Marie od T.Tenscherta, namalovaný v Římě okolo roku 1865. Okna presbytáře i lodě vyplňují vitráže z poloviny 18.století. Na pravé straně presbytáře je umístěn bohatě vyřezávaný arkýř oratoře z 1. poloviny 18. století, zdobený zlatými, řezanými linkami, v pravé sakristii se nachází skříň bohatě zdobená rokajovými řezbami a intarzovanými hvězdicemi, místo původní hrobky Pánů z Vrbna .

V epištolní kapli sv. Kříže z let 1729 – 1731, je pohřební místo J.Kašpara z Ampringenu, komtura a mnohaletého místodržitele města, který zemřel roku 1684 ve Vratislavi a podle svého přání byl pochován v Bruntále. Na stropě kaple je hodnotná malby z 1. poloviny 19. století zachycující výjev – nalezení sv. Kříže sv. Helenou. V kapli je umístěn barokní, alabastrový oltář, doplněný dvěma plastikami z umělého kamene P.Marie a Sv. Jana. V kapli je umístěna křtitelnice z černého mramoru, na jejímž víku je dřevěná plastika křtu Krista. Na chodbě ke kapli je obraz Vyučování Panny Marie z 2. poloviny 18. století od neznámého autora. V kapli je rovněž umístěn obraz Klanění pastýřů, barokní malba se zlidovělými prvky z konce 18. století a obraz Klanění Tří Králů, zlidovělá malba s přežívajícími barokními prvky pojetím typů, kompozice i barevnosti, také z konce 18. století. V obou případech není autor znám, obrazy byly dovezeny z opavského kláštera. Na obou stranách pod obrazy jsou umístěny dubové zpovědnice, bohatě zdobené řezbou z poloviny 18. století. Kapli uzavírá mříž z roku 1731, stylizovaná rostlinnými a zvířecími motivy. Vrchol mříže uzavírají dva zlacení lvi a uprostřed v oválné kartuši je kříž Ř.N.R.

Na levé straně vnitřní stěny kostela před vchodem do kaple Panny Marie je vsazena do zdi pískovcová kamenná pamětní deska komtura Ř.N.R. v Bruntále a na Sovinci Johana Reinharda z Perlichingenu, který zemřel 15.12.1719. Druhá pamětní deska patří Georgu z Landenmayeru, který padl za třicetileté války roku 1644 v útoku, v okolí Olomouce. Byl převezen do Pomořanska a tam pohřben. Pamětní desku dal umístit místodržící Ř.N.R. v Bruntále a na Sovinci Augustin Oswald z Lichtensteina.

14 obrazů křížové cesty bylo namalováno ve Vídni kolem roku 1827 a byly pořízeny ze sbírek bruntálských měšťanů. V lodi kostela visí velké obrazy známého rokokového malíře Ignáce Raaba z let 70 18. století – sv. Augustin, sv. Řehoř, sv. Jeroným a sv. Ambrož. Lavice i zpovědnice pocházejí z 2. poloviny 18. století.

Varhany dal před svou smrtí postavit místodržící Karel Alexandr. Rokoková zlacená skříň tvoří dvě tělesa varhan, spojená obloukem s erbem Ř.N.R. Na profilovaných předstupujících římsách jsou umístěny dvě vyřezávané dekorativní vázy. Výplně pro píšťaly jsou zdobené zlacenými řezbami, u kraje pat řezaným zlaceným mřížkováním. Skříň je upravována v 19. století a hrací stroj je současný a podchází z dílny mistra Riegra.

Na věži kostela bylo původně 5 zvonů, z nichž jeden byl ve válečných dobách zrekvírován. Zůstal nejstarší zvon z doby Pánů z Vrbna z roku 1531 vážící 10q a další tři z oku 1532,1551a 1649.

V 80 letech 20 století byl kostel nově vymalován, v roce 1996-1998 byla provedena rekonstrukce střešního pláště kostela, opravena fasáda, restaurováno renesanční sgrafito.

Na severní straně, vedle kostela stojí umělecky hodnotná kamenná socha Panny Marie s latinským názvem a jménem budovatele, místodržícího řádu Jana Viléma ze Zochu z roku 1678. jeho autor byl některý ze sochařů, pracujících na bruntálském zámku. Na východní straně je v zasklené skříni na zevní straně Getsemanská zahrada, práce pravděpodobně místního lidového umělce. Vlevo nad ní je pamětní deska s erby Heinricha Ferdinanda Biucka, rytíře z Grnsteneldu, rodáka z Nisy, zámeckého hejtmana Sovinského, který byl poslán k podpoře bruntálského místodržícího pro zlepšení hospodářského stavu majetku řádu. Působil v Bruntále a je pochován v kostele.